Tereza Olivia

Tereza Olivia

Moje životní putování začalo tuším někdy okolo února roku 1996. Průběh svých raných měsíců si žel nepamatuji, ale evidentně jsem musela mít všechno hned, proto jsem se zřejmě místo v listopadu narodila v září. Tato vlastnost mít všechno "hned", mi vydržela ovšem až dodnes.

Kromě věčného pisálkovství textů k písním i básním, jsem se věnovala i jiným koníčkům. Jako malý člověk, jsem vystřídala snad všechny kroužky a kruhy, které byly možné. Od keramiky, po aikido.
Vždycky, mne ale život (při)vedl ke straně umění. A toť jest, asi jediná strana, do které kdy v životě vstoupím, totiž stanu se jejím straníkem.

Dětství jsem tedy strávila v pražských Vršovicích, pod křídly svých rodičů.
Každý den, má ale i svou noc a pod rouškou jedné z těch šedavých nocích, jsem se ocitla v jiném koutě Prahy s jinými lidmi v tak trochu jiném světě. Život semnou házel od stěny k zemi a já se zmítána, pod vidinou hoteliérského života, vydala do Braníka. Pod rouškou snad, či skoro všech tísní, mé srdce tíhlo k umění. Revoltovala jsem tak, a tajně se začala připravovat k přijímacím zkouškám na konzervatoř.
Spleticí osudu a událostí divnějšími než-li je divno, jsem se tak ocitla na druhém břehu. Jinými slovy, na druhé straně branického kopce. Moje kroky tak spočinuly na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

Má touha po vystupování, začala záhy a to již roku 2014. Po několika měsících práce, se mi ale nepodařilo narazit na ty osudové lidi. Proto jsem se vydala vstříc světu sama. Hrála jsem v ulicích Prahy. Já se svým ukulele a červenou buřinkou.
V roce 2015 jsem se zúčastnila soutěže Czechtalent, kde jsem obstála. Sama před sebou. Zvládla jsem to.
V září 2015 jsem se zformovala, lépe řečeno zformovali jsme se. Konkrétně v celek (skupinu) a to v momentě, kdy jsem přestala hledat, snad vlivem osudu.
Na podzim jsem se narodila, dostala jsem tak pozvání do života. Roku 2015 jsem dostala pozvání na Struny Podzimu, kde jsem měla tu čest vystoupit za doprovodu skvělých lidí po boku.
Lámal se nám podzim s zimou a my rozumí se celá Skupina odehráli náš první tzv. "domácí koncert" v nehvizdské Sokolovně. Sny se začínají plnit...

Na jaře 2016, jsme se ustálil. Rozrostli jsme se o nové členy. Jediným stálým členem, zůstal Matěj Václavík, bez jehož rázného slova: "To nevzdáš" bychom, asi nezůstali.

Název kapely doposud nebyl úplně jasný, proto pod vlivem časové tísně, během krátké pauzy mezi frekvencemi, kdy padaly různé návrhy  vznikl prostě název "Olivia". A tak na přelomu jara a léta jsme natočili naši první zkušební půl-de(c)sku "Bláznivá víla". Na světlo světa jsme odhalili naše první koncerty. Nová kapitola, se tak začíná psát.

Jsem, já, tady i teď. Stejná jako Vy. Mám zlozvyky i strasti. Mám své slabosti i nedostatky.

Co je ale nejdůležitější, mám Živo(t) :)
A mám také vás.

Pokračování ------> .....

T.O. ☀